Když si představím ráj, je to pro mě v tuhle chvíli Phuket. Dost možná svůj názor přehodnotím, až uvidím Maledivy, Mauricius nebo Seychely, ale Phuket je naprosto nepopsatelný. 
 
Do hotelu jsme přijeli večer, skoro v noci, takže v úžasu z neuvěřitelného rezortu jsem mohla být až ráno. Nicméně pokoj jako pro deset lidí s terasou a nejlepší Phad Thai, jaký jsem doposud jedla, mě navnadili dostatečně. Phad Thai je poslední dobou moje nejoblíbenější jídlo, jím ho v Dubaji prakticky pořád, objednávám z Little Bangkok, kde mají nejlepší. Jedná se o typický thajský dish, který se skládá z rýžových nudlí s tamarindem, vejce, tofu, krevet, sójových klíčků a arašídů. Rozhodně doporučuji vyzkoušet, až budete kdekoli v Thajsku.
 
Na Phuketu jsem nicméně další den začala famózní snídaní s výhledem na Andamanské moře (součást Indického oceánu). 
 
Kamkoli jedu, vždycky jdu poznávat danou zemi, ať už na organizované tour nebo po vlastní ose. Na Phuketu jsme měli možnost vyrazit na Phi Phi Island nebo na James Bond Island. Při pohledu na fotky je to něco naprosto neuvěřitelného. Ale jelikož vím, že se na Phuket stoprocentně vydám znova ve svém volnu, chci si tenhle ráj na zemi užít trošku víc, než jen organizovaně v 7 ráno vyjet a k večeru se vrátit. Bohužel jsme na Phuketu víc času neměli, v noci nás čekal let zpět. A po invazi českého gangu jsem toho taky moc nenaspala. Tudíž jsem se rozhodla užít si rezortu do sytosti. Jelikož je v Thajsku momentálně období dešťů, turistický nápor opravdu nečekejte. Ovšem nebe bylo jako vymetené. Pominu překrásné bazény, u kterých přece jen nějací lidé byli a šla jsem na pláž. Na pláži totiž nebyl vůbec nikdo. Soukromá hotelová pláž s pohodlnými lehátky, na kterou se scházelo po schodech, byla ten den soukromá takřka jen pro mě. Až na jednu budku, která nabízela různé vodní sporty od kayakingu po paddle boarding. 
 

 

 

 

 

 

 

 

Výhled byl nepopsatelný, na levé straně se rozkládal rezort, který byl mimochodem tak obrovský, že vás do pokoje muselo zavést hotelové autíčko, přede mnou nekončící Andamanské moře. Plavat v něm úplně sama ve mně silně evokovalo pocit plavání v jezeře pod vulkánem v Manile. Nikde nikdo a v dálce nekončící vodní hladina. Kolem ten úžasný výhled, v dálce se rozprostírající hory. A všude kolem ticho. Nepopsatelný pocit. 
Vydržela jsem na pláži až do západu slunce a geniálně si tak odpočinula před letem. Když jsem se vrátila na pokoj a objednala si Phad Thai na terasu, začala venku bouřka. Miluju bouřky, speciálně  v létě, když člověk sedí venku pod střechou v suchu a může pozorovat, jak venku leje. Pršelo, hřmělo a blýskalo se tak intenzivně, že to celý rezort vždycky osvítilo, na minutu dokonce vypadl proud. Lepší zakončení pobytu v Thajsku jsem si přát nemohla. Tento měsíc byl ke mně nesmírně štědrý, takže zítra letím do ráje znova.