Když si biddujete o Perth, protože chcete letět za rodinkou a dostanete ho dvakrát, paráda! Navíc v Austrošce teď začíná být teplo! Oni to tam maj jinak.
Při první návštěvě sedmého listopadu ještě trochu foukalo, takže na pláž jsme tentokrát nešli. Potkali jsme se se seruš v Perthu, respektive moje nejhodnější seruš si mě vyzvedla na hotelu. Chtěly jsme den začít snídaní, což je pro mě velmi typické. Teda ne, začínat den snídaní, ale jakože jídlo. Protože snídaňové švédské stoly v hotelu zavírali v deset a ono tak trochu bylo zrovna deset, šly jsme na snídani ven, což se ukázalo jako znamenitý nápad.
Jelikož je náš hotel situovaný v centru, trvalo mi asi tak dvě a půl minuty než jsem se začala orientovat. Klokani, mekoš, ulička s kavárnou, kde nemají záchody. Všecko tak, jak si pamatuju.
Jelikož jsme patriotky a Austrálie je druhý domov, podpořili jsme místní business a šli jsme do Dome. Výborné kafe a moc dobrá snídaně.
No nebyly bychom to my, kdybychom si nedaly trošičku shopping v Myer, kde jsou od shora dolů všechny možné značky, na které si vzpomenete.
Vynikající kafe a moje oblíbené chai tea latte jsme si už daly v Kings Park, nejúžasnější botanické zahradě a parku, kam jsme se z centra svezly tzv. kočkou, autobusem, který jezdí zadarmo. Spousta zeleně mi dělá dobře na duši. I když ke kytkám jsem stále jaksi vztah nenašla.
Pokud budete v Perthu, Kings Park rozhodně doporučuju. Klidně na celý den, udělejte si piknik na trávě a hezky se projděte. Když počkáte do večera, nabídne vám nejkrásnější výhled na celý osvětlený Perth.
Pak jsme doma vyzvedly Káju a Madličku, která měla nefalšovanou radost z toho, že me vidí a že dubajská strana rodiny na ni nezanevřela. A jelo se pro Honzu do školy. Kluci jedni, člověk je chvíli nevidí a zas vyrostli. Jsem si téměř jistá, že už mě věkově dohání.
Společně jsme pak jeli do Fremantlu. Fremantle je dle mého názoru strašně malebné, malé přístavní město kousek od Perthu u ústí Swan River. Dýchne na vás typickou západo-australskou atmosférou.
Šli jsme do San Churro, kde mají moc dobré churros. Jestli na těchto španělských copáncích ulítáváte, tady je mají snad se všemi možnými dipy. Slaný karamel ovšem jednoznačně vede. Jo a šli jsme do knih. Ještěže je můj layover časově omezen, protože bychom tam dost pravděpodobně byli ještě teď.
Ve Fremantlu se každý pátek a sobotu otvírá snad ten nejlepší Market, kde mají tolik strašně dobrých věcí, že strávit tam týden, pořád mám co dělat.
Cestou domů jsme se obligátně stavili u mekoše a den jsme zakončili tou nejnapínavější hrou Člověče, nezlob se, jakou si dokážete představit. Nervama jsem se klepala ještě v letadle.
1 Comment
Roman
Červenec 29, 2017 @ 20:38
Tak jsem si trochu oživil vzpomínky od protinožců. A „člověče nezlob se, to s byl klukama „opravdu zážitek 🙂