Bali, moje srdcovka. Vždycky jsem se tam toužila podívat a potom, co jsem ho navštívila poprvé na svém layoveru, na což se můžete podívat TADY, jsem na Bali odjela i na dovolenou. O to větší radost jsem měla, když mi přistálo na rosteru v průběhu mého rezervního měsíce.

Bali je ostrovem tisíce chrámů a v sanskrtu znamená „offering“. A tyhle „offering“ pak můžete vidět úplně všude, na cestách, na chodnících, ale třeba i na palubovce auta. Tyhle malé mističky vyrobené z listů kokosu, ve kterých jsou ve většině případů květiny, slouží k uctění jejich bohů. Když je Balijci položí na oltář, přidají k nim sladkosti, sušenky nebo dokonce cigarety, prostě cokoli, co mají rádi a o čem si myslí, že jejich bohy udělá šťastné. Chtějí s nimi sdílet to, co dělá šťastné je.


Nikde na světě nejsou tak přívětiví a pohostinní lidé jako právě na Bali. Když sem pojedete na dovolenou, můžete si být jisti, že tenhle neuvěřitelný pocit z těch lidí ve vás zůstane ještě dlouho potom. Věří totiž v karmu. Pokud vycházíte ostatním vstříc, snažíte se žít, jak nejlépe umíte a jste prostě dobří, vrátí se vám to. Kdyby takhle uvažovali všichni lidi na světě, jak by se nám tady žilo. Upřímně jsem s touhle prací začala na karmu věřit taky. Speciálně když mě někdo naštve, řeknu si, že karma mu to vrátí. Nevím proč, ale něco na tom bude. Pokud ostatním přejeme jen to dobré, to dobré si k nám zase cestu najde. Přej a bude ti přáno, tak to prostě je. A na Bali tohle platí stonásobně.

Pro Balijce totiž platí tahle tři jednoduchá pravidla, aby se jim dobře žilo. Měj dobrý vztah s bohem, s lidmi a s okolním prostředím. Je neuvěřitelné, jak moc tohle všechno na Bali berou vážně. Věří například v to, že strom má svého ducha, který v něm žije, proto na spoustě míst uvidíte staré stromy ovázané kusy látky. Je to proto, aby duch stromu zůstal na svém místě a neopustil ho. Můj průvodce Adi mi řekl, že mu jako malému klukovi kladli na srdce, aby větve stromů nelámal právě proto, aby nerozlobil duchy. Proto se na Bali chovají velice uctivě ke všemu živému i neživému, jsou tak vychováváni odmala a má to pro ně obrovský význam. Pořádají dokonce obřady na počest zvířat (protože jim dávají obživu), stromů (protože jim dávají vzduch) a kovu (protože z něho můžou vyrábět).

Let na Bali byl náročný, trval devět hodin bez přestávky a vylítali jsme uprostřed noci. Poprvé se mi stalo, že jsem někde přistála, šla do hotelu a regulérně na pět sekund zapomněla, kdeže jsem to vlastně přistála. Totální okno. Takže radost se opakovala dvakrát, když jsem si vzpomněla. BAAA-LIII, znělo mi v hlavě. Žádná otočka (kterých mám teď na rezervě nějak požehnaně).

I let zpátky byl ve znamení únavy, ale když máte na letu Španělky, zpíváte v kuchyňce Despacito a Bailando a tancujete k tomu.

Pokud vyrazíte na Bali, rozhodně doporučuju pronajmout si průvodce. Není to zas až tak drahé, má auto a dost pravděpodobně ví, kam má jet a kde to stojí za to.

Jelikož jsme přistáli pozdě odpoledne, na objevování ostrova jsme moc času neměli, respektive pouze druhý den dopoledne. To nám ovšem nebránilo v tom (mně, Irce a dvěma Britkám), abychom v 7 ráno vyrazily na Bali swing. Cestou jsme to vzali přes Goa Gajah, sloní jeskyni, archeologickou památku, kterou Balijci objevili ve 12. století, našli v ní sochu Ganeshi (hinduistického boha se sloní hlavou) a Shivy a postavili kolem ní chrám. Video o mých dvaceti čtyřech hodinách na Bali TADY.

Nejvíc jsem se ale (jak jinak) těšila na Bali Swing. Balijské houpačky uprostřed džungle. Byly tři a za 280 000 idr si užijete docela dost srandy. I když na houpačky se stojí fronty, máte omezený čas a houpou vás oni, protože tohle prostě nerozhoupeš. Ale ta panoramata!