Když první Naritu letíte s Mint, je to paráda. Jednak proto, že jsem s ní bydlela a každá příležitost k tomu pokecat a strávit spolu den je prostě super a jednak proto, že Mint Japonsko zná, protože předtím pracovala pro japonskou leteckou společnost, takže se domluví a prostě ví, kam jít.
Let nám utekl jako voda a potom, co jsem ještě ten večer po příletu spáchala decentní shopping na letištním terminálu, odkud jel shuttle přímo z hotelu a Mint šla na večeři s kámoškama, jsme se druhý den ráno sešly a vyrazily. Narita je ze všech tří japonských destinací, do kterých létáme, asi nejméně turisticky zajímavá, do centra Tokya musíte necelou hodinu vlakem a v Naritě toho prý moc není. Tedy opět místo, které si mě získalo ze všech nejvíc.
Mám prostě ráda ta typická místa, kde nasajete místní kulturu a která nejsou přeplněná turisty. A objevíte zcela nečekané, jako já tuhle secret garden, která je kousek za Naritasan templem. Úchvatné místo.
Vůbec cesta k Naritasan templu byla svým způsobem magická. Když jsem potom přijela znova a na Nový rok šla tou samou cestou, přes davy místních, kteří šli do templu, vypadala ulice úplně jinak. Měla zase úplně jinou atmosféru. Jsem ráda, že jsem Naritasan navštívila s Mint, protože prvního ledna bych se do něj už těžko dostala, pokud bych nechtěla čekat několik hodin. Mint říkala, že je to pro Japonce typické, jedná se o hatsumode, první návštěvu templu v novém roce. Japonci si zakoupí nové amulety, tzv. charms, kde každý má svůj specifický význam a chrání či přináší něco dobrého svému majiteli. Zároveň si přejí pro sebe a své blízké šťastný a úspěšný další rok.
Na Nový rok jsem si proto dala jen Mitarashi Dango, nejpopulárnější japonskou sladkost politou slanou hnědou omáčkou na bambusové tyčce, mimochodem velká dobrota, a procházela se ulicí vedoucí k templu.
Mám ráda, když můžu na fotkách zachytit místní lidi. Takové fotky jsou podle mě prostě perfektní, vyzařují ten pravý pocit z místa.
S Mint jsme se nicméně po návštěvě templu vydaly směr Aeon mall na shopping a sushi train. Chudák Mint musela kvůli mně zkusit rybí mozek, protože moje teorie „co budeš vyprávět vnoučatům, když se tě zeptají, jak to chutná“, očividně zabrala. No fuj. Kdyby vás někdo nutil jíst rybí mozek jako sushi, nedělejte to. Vnoučata, nevnoučata.
Průvodce po Japonsku:
1 Comment