První Japonsko z mých pěti tento měsíc. Pěti! Něco neuvěřitelného se stalo skutečností. Chtěla jsem jedno. Dobře, dvě by byly fajn. Končím roster s výčtem jedna Haneda, dvě Osaky, dvě Narity. Dostávám soukromé zprávy, jak jsem to udělala. Ty jsi japanese speaker? Jsem, no. Respektive od ledna už pravděpodobně budu. A první Naritu letím s Mint, mojí bývalou spolubydlící. Vzhledem k tomu, že Japonci opět neumí anglicky, bude se její japonština dost hodit. 
 
 
Těšila jsem se. Strašně. Mint měla vždycky spoustu japonských vychytávek. Po prvním Japonsku vím, že pravděpodobně musíte vědět, kam jít, protože klasické turistické Japonsko je nenabízí.

Nicméně od začátku. Když nemáte zábavnou posádku, jděte ven s pilotem. Něco jako když nemáte cibuli, dejte tam sójovku. Občas se stane, že se nikomu nikam nechce nebo nikdo nemá žádný plán. Já mám vždycky plán. Respektive nemusím mít plán, jen prostě chci jít ven. Japonsko. Je to snová destinace, kam chtějí úplně všichni, to prostě nemůžete sedět na pokoji, i kdyby vám za to platili.
 
Tokyo. Plán byl jasný. Metrem, které bylo kousek od hotelu, do stanice Asakusa, kde je velká shopping street a temple Sensoji, nebo taky Asakusa Kannon Temple, prý jeden z nejbarevnějších a nejpopulárnějších chrámů v Tokyu. Byl dostavěn v roce 625, takže je zároveň i tím nejstarším. Když vystoupíte z metra, jako první projdete přes Thunder Gate (Kaminarimon), venkovní bránu chrámu, a jak jsem se teď dočetla, jedná se i o symbol Asakusy a celého Tokya. 
 
Dostanete se k venkovnímu marketu, nebo lépe řečeno 200m dlouhé nákupní ulici Nakamise, se spoustou stánků po obou stranách. Trochu jako ostravská burza. Akorát tahle má staletou historii. 
 
 
Druhá brána templu, Hozomon, vám už pak otevře pohled na samotnou hlavní budovu chrámu a pagodu. Kousek nalevo je pak chrámová svatyně. U chrámu byla spousta lidí, a to ani nebyl víkend. 
 
Musím se přiznat, že čím víc chrámů vidím, tím víc mi připadají stejné. Ale když už jsem byla v Japonsku, přišlo mi povinností alespoň jeden z nich navštívit. Pořád čekám na ten „svůj“ temple, který mě ohromí. Tenhle to bohužel nebyl. Asi už byl na můj styl moc komerční.
 
Kousek od chrámu dojdete hezkou procházkou pěšky ke Sky Tree, druhé nejvyšší stavbě na světě. A hádejte, která je první. Sky Tree je nicméně nejvyšší stavbou samotného Japonska, měří 634m a je z ní parádní výhled na celé Tokyo. Rozhodně doporučuju. V Tokyu je ještě jedna věž, Tokyo Tower, která vypadá jako Eiffelovka, jíž byla i inspirována. Ale ta má jen 333m. Trapas. Takže nesplést.
 
Stejnou linkou metra se z Asakusy dostanete na druhou stranu Tokya, do čtvrti s názvem Shibuya. Jedná se zřejmě o nejrušnější čtvrť Tokya a jak jsem se dozvěděla u kafe od rodilé Japonky, všichni mladí chtějí bydlet právě tam. Takže něco jako Hrabůvka.
Nejznámější ve čtvrti Shibuya je křižovatka Center Gai a jedná se o nejfrekventovanější křižovatku na světě. Má 4 standardní a dva diagonální přechody. Když blikne červená a zastaví se provoz, masa lidí se převalí z jedné strany na druhou. Ne, že by si u toho dělali starosti s chůzí po vyznačeném přechodu. Prostě jdou. Docela zábava to pozorovat z prvního patra obchoďáku, když si dáváte kafe. Na místa u okna se tam skoro stojí fronta.
 
 
U nádraží Shibuya stojí i bronzová socha psa Hachiko, který každý den ve stejný čas čekal před nádražím na svého pána, až přijde z práce, i skoro deset let poté, co pán zemřel. Pro Japonce je socha symbolem loajality a orientačním bodem. Můžete se podívat i na film, který byl o příběhu natočen: Hachiko: A Dog’s Story. To jsem chytrá, co?
 
Průvodce po Japonsku:

Japonsko Poznáváme průvodce Lonely Planet