28.-29.1.2018 DXB-MAA-DXB

Tři a půl hodiny letu z Dubaje a garantuju vám, že se ocitnete v jiném světě. Obklopí vás nikdy nekončící dopravní špička, na každém rohu vonící čerstvě připravená samosa a tak upřímné úsměvy lidí, že vás to místy až bude vyvádět z míry.

Celý článek, který jsem napsala pro Lonely Planet, naleznete TADY

Když jsem ráno přistála a přemýšlela, co s načatým dnem, jako nejlepší varianta se mi jevil místní trh.

Možnosti dopravy jsou ve městě Chennai, dříve zvaném Madras, takřka neomezené. Perfektně tady funguje jak Uber, tak místní servis sestávající z vozítek zvaných rikša, které vás odvezou všude tam, kam budete potřebovat. A naúčtují si to podle taxametru, stejně jako normální taxík. Nicméně zážitek oproti taxíku naprosto nesrovnatelný.

Jelikož jsem potřebovala urazit větší vzdálenost, najala jsem si hotelového řidiče, přece jen jsem se do města vydávala sama a potřebovala jsem někoho, kdo bude vědět, kam jít, s kým se neztratím a kdo mě zase bezpečně odveze zpátky. Jak mi bylo řečeno, Indie sice bezpečná je, nicméně bez přístupu k internetu jsem to nechtěla riskovat.

Jak se později ukázalo, mít s sebou někoho, kdo se vyzná, byla ta nejlepší možná volba. Původně jsem se chtěla vzdálit a projít si město sama, nicméně tahle myšlenka se mě pustila po deseti minutách od chvíle, kdy jsme zaparkovali a na místní obrovské tržiště se vydali pěšky.

V centru byl takový šrumec, že se obávám, že kdybych svému řidiči řekla „díky a uvidíme se za hodinu u auta“, v životě bych to místo nebyla schopná znovu najít. Navíc by mě v mezičase asi desetkrát srazilo auto a patnáctkrát rikša. Tady se totiž na žádné přechody nehraje. Čtyřproudovka? Nevadí. Můj řidič/průvodce ji v největším frmolu ladně prokličkoval, jen párkrát lehce pokynul rukou, aby všichni věděli, že teď budeme přecházet. Nehody nikde neuvidíte. Ale klaksony? Ty uslyšíte téměř bez ustání. Indové jsou na tenhle styl dopravy zvyklí.

Pouliční jídlo je ovšem naprosto vynikající. Butter chicken, dosa, což je indická placka vizuálně připomínající naše palačinky nebo panipuri, chlebové koule plněné kořeněnou bramborovou náplní. Tahle delikatesní indická svačinka vás vyjde na 20 indických rupií, což je v přepočtu asi 6 českých korun. Kromě toho můžete ochutnat třeba i durian, který vám přímo na ulici naporcují nebo si dát džus z čerstvě připravené cukrové třtiny.

Spousta Indů tráví odpoledne prostě jen tím, že postávají na ulici a lelkují. Ženy sedí na chodnících a splétají květy, které si následně buď zaplétají do vlasů nebo z nich dělají dlouhé řetězy, které pak prodávají jako ozdoby do domů. Na ženách neuvidíte takřka žádné líčení, nicméně všechny mají upravené vlasy, v uších náušnice, na rukou spousty náramků a bindi, červenou tečku, kterou mají namalovanou nebo nalepenou uprostřed čela. Tímto zdobným stylem jsou Indky pověstné.

Ze suvenýrů rozhodně doporučuji nevynechat typické indické sárí a právě výše zmíněné šperky.

Kromě trhu si rozhodně nenechte ujít některý z indických templů nebo pláž Marina beach , která je dlouhá neskutečných 13 km, což z ní činí jednu z nejdelších pláží na světě. Můžete se na ni kochat výhledem z tamního majáku. A když na konci dne zjistíte, že jste si vším tím chozením prošlapali boty, zajděte do místního Bati. Ten je tady totiž taky. Zase jednou dobře ty, Česko!