Když jsem objevila Hamburg, známé přístavní město, na svém červencovém rosteru, říkala jsem si, co ten tam sakra dělá. Ten jsem přece nechtěla (jak kdybychom vždycky dostávali přiděleno, o co si žádáme) a do Německa se přece můžu dostat vždycky. Na druhou stranu, ani jsem se ho pak nesnažila za něco vyměnit. Evropu moc nelítám a každý klidný (rozuměj německý) let je takové odskočení od běžných (rozuměj trošku náročnějších) standardů. Je fakt, že evropské lety jsou většinou dost v pohodě, nikdo ani moc nemačká call belly, takže člověk nepřiletí úplně vyřízený a může jít ven (jako by Veronika nešla ven vždycky, že).

Jelikož je evropské léto, těšila jsem se, jak si prochodím město pěšky a užiju si sluníčka. To by ovšem nemohlo pršet a já si (skoro) nezapomněla deštník. Nakonec jsem se pro něj díky bohu vrátila a moje prozíravost se vyplatila. Když jsem vycházela z hotelu, bylo jen lehce pod mrakem, ale když jsem po víc jak hodině dorazila přes celé město k nově otevřené Elbphilharmonie, začalo lít jak z konve. Můj deštník nakonec nezachránil jenom mě, ale i poblíž stojícího profi fotografa.

Já už naštěstí měla všechno nafocené a 4% baterky na mobilu, takže jsem jen stála a čekala, až se trochu setmí, ať si ten výhled užiju i s osvětlenou filharmonií. Lehce se osvětlila po šesté hodině večer, ale ještě když jsem došla úplně mrtvá na hotel něco málo po osmé, venku bylo ještě světlo. To bych u té filharmonie čekala do aleluja.

Mám ráda místa, kde je všechno v pěší vzdálenosti a tak nějak na jednom místě, takže se celý den jen procházím a ke všemu postupně dorazím (buď naprostou náhodou nebo včera tak trochu cíleně). Takže místa jako Hamburg, Melbourne a Adelaide, to je moje! V tomhle případě díky za tipy na Elbphilharmonie!

Navíc hotel máme příjemně situovaný v centru, takže jsem nemusela ani nikam přejíždět a prostě jsem k němu potom došla, sice trochu krkolomnou zkratkou, ale zato přes Jungfernstieg Strasse, která je takzvaně downtown přímo u jezera a kde jsem cestou k hotelu narazila na spoustu módních obchodů, takže lehký shopping v Mangu nemohl chybět. No nechat tam ty šaty za necelých 10 euro jsem prostě nemohla, promiňte. Módní řetězce jsou v Německu přes všední dny otevřené do osmi večer, takže jsem to v pohodě stihla. A večeřela jsem pěkně po Německu, můj oblíbený currywurst a pivo.

Mimo jiné jsem cestou zpátky náhodou narazila na naprosto dokonalý park Planten un Blomen tak trochu v japonském stylu, který je v podstatě hned vedle hotelu s dokonale rozmístěnými lehátky hned u rybníčku, takže příště beru knihu a plán je jasný. A prý tam je i japonský tea house a v létě koncertní show!