První let na a380! Tzv. první supy. Už jsem skoro zapomněla, jaké to je, když jste na tom daném typu letadla poprvé, všichni vám všechno ukazujou a vy nemusíte pracovat, jenom pozorovat, protože se teprve učíte. Dobře, takhle to bylo úplně na začátku. Teď už se samozřejme neučíte, protože všechno víte, airbus je prostě airbus. Takže moc odlišný od a330 a a340 big bird není. Jen je teda o dost větší. A taky luxusní. A vejde se do něj neuvěřitelné množství lidí. Když přecházíte zepředu dozadu, zabere vám to dost času. V případě, že vás nikdo nezastaví. Když se s někým dáte do řeči nebo si někdo řekne o pití, nemusí vás v zadní galley vidět dost dlouho. Ale je to krásné letadlo. Po pracovní stránce mám radši boeing, z pohledu pasažéra chci letět v a380. Ale tak to má podle mě většina z nás. A moje srdcovka, airbusy a330 a a340, na ty se prostě nezapomíná. Jen nám ve flotile trochu povyrostly.
Byla jsem dost zvědavá, kam bude můj první let. Nakonec mi přidělili Londýn, což nebylo moc velké překvapení, jelikož Londýnů lítá denně devět. Londýn mám strašně ráda, nicméně už jsem tam byla několikrát předtím. Což by samozřejmě neměnilo nic na tom, jít se do města podívat znova. Jenže z hotelu, který je kousek od letiště Gatwick, kde jsem přistála, je to do centra cca 45min vlakem, navíc bylo ten den opravdu typické londýnské počasí, takže dost pod psa. Teplota nula a vtíravý, mrholící deštíček. A mně se začala hlásit rýmička, což je nejhorší nemoc nejenom chlapů, ale i letušek, protože když se vám bloknou uši, je to to nejhorší, s čím můžete přistávat, to mi věřte. Takže jsem to nechtěla riskovat a udělala jsem si pohodový layover. Určitě totiž v Londýně nejsem naposled.
 
Takže jsem skončila v Primarku kousek od hotelu. A dopadla jsem takhle.