Když do hotelu dorazíte v noci, objednáte si room service, oni se o patnáct minut zpozdí a dostanete vše zdarma plus skleničku vína k tomu, vítejte v australském světě. Tomu se říká zákaznický servis. K tomu se asi vám desetkát omluví (a myslí to vážně, protože ví, že jste zhruba 3 hodiny nejedla a že máte šílený hlad) a všichni se pořád usmívají. V Austrálii jsou totiž jedni z nejmilejších lidí vůbec, je to nejvíc cool a chilled země, jakou znám. 

Miluju, když se ráno vzbudíte, vůbec se vám nechce z té super postele, ale touha po poznání je silnější, takže vstanete ne v jednu jako v Dubaji po nočním letu, ale v devět a jdete ven. Vypozorovala jsem, že většina lidí to tak nemá. Odpadnou večer, jdou na snídani a odpadnou hned potom. Pořád jsem nějak nepochopila, proč bych měla spát v destinaci, kde jsem ještě nebyla, když to potom můžu dospat doma (kde už jsem byla). A nejvíc super zasloužený pocit je, když přijdete ráno z letu po dobře odvedené práci, protože všichni odchází vyspaní a happy a vy jste nevyspaní, ale taky happy a lehnete si do svojí postele. Nepopsatelná blaženost. To jsem zase trošičku odbočila, no nic. 

Nicméně můj plán byl jasný. Podívat se minimálně na Adelaide Central Market a na Rundle Street. V hotelové brožuře jsem našla docela pěkný itinerář a celkem mě nadchnul. Prý si mám dát snídani v Lucia’s na Central Marketu. Ooook ok ok. Hotel byl situovaný v centru, takže paráda. Mám fakt ráda místa, kde se z jednoho konce města na druhý jednoduše dostanete pěšky. A Adelaide je takový koncentrovaný Perth. Takže paráda. Vydala jsem se po King William Street, která vedla přímo od hotelu víceméně až k Cental Marketu. Jdete podél tramvaje, takže se neztratíte, i kdybyste vyloženě chtěli. Podle hotelu jsem si měla dát snídaní u Lucia’s, což jsem sice našla, ale zas tak nadšená jsem nebyla. Takže spíš než sedět uprostřed Central Marketu, což je klasické „tržiště“ od stánků se zeleninou, ovocem, masem, rybami a sladkostmi, až po kavárničky a klasické chilled australské breakie places, jsem si dala fresh a koblihu to go a šla se procházet ulicemi zalitými sluncem. 

V těhle městech na vás prostě dýchne typická australská atmosféra. Nikdo nikam nespěchá, na každém rohu coffee to go, všichni se vás ptají, jak se máte a vy se cítíte jak na dovolené. A představujete si, jaké by bylo tam žít, kdybyste touhle cestou každý den chodili do práce. 

Zcela nečekaně jsem cestou objevila St. Francis Cathedral, která mě naprosto nadchla. Stylem mi připomněla St. Patrick’s Cathedral v Dublinu. 

Zcela přirozeně se pak cestou napojíte na Rundle Street, kde je Adelaide Arcade, Rundle Mall a spousta všemožných obchodů a kaváren všude kolem. Adelaide ulice všeho dění. Ideální na shopping a na obídek.

Cestou zpátky k hotelu jsem šla prostě jen z druhé strany Rundle Street a došla jsem k budově parlamentu, War Memorialu a státní knihovně. Paráda a nádherné počasí, jen jsem si sedla na lavičku s frozen coke za dolar a relaxovala jsem. Vedle knihovny, do které prý mimochodem můžete přijít, sednout si a číst a je prý skvělá – tam zajdu příště, se nachází South Australian Museum, kde zrovna aktuálně až do pátého února probíhá výstava obrazů Curious Beasts: Animal Prints from Durer to Goya. Vstup do samotného muzea je zdarma, za výstavu se platí. Já sama jsem se byla podívat na World Mammals a Australian Aboriginal Cultures, ale očividně je tam toho mnohem víc, mohli byste tam strávit klidně celý den. Já se místo toho vydala najíst. 

Obědo/večeře v restauraci u Jamieho Olivera se mi z počátku jevila jako dobrý nápad a super zakončení nabitého dne. Hned poté, co mi jako fresh přinesli džus z koncentrátu, mi začalo být jasné, že tady něco smrdí. Špagety carbonara s pórkem? Jamie? Jako really? Sorry, chlapče, ale na moje aglio olio nemáš ani zdaleka.