Když máte den blbec, nesedejte na skútr. Pravděpodobně se vymelete. 



I když máte v plánu si na Phuketu užít pláže a nové knihy z Perthu, když je jeden z crew, se kterou zrovna letíte, odborníkem přes Thajsko, protože tam byl asi dvacetkrát, rozhodnete se přece jen svůj názor trochu přehodnotit. Ne vždycky se totiž naskytne příležitost mít výbornou crew a navíc někoho, kdo na daném místě už byl, a tudíž se vyzná. 
Nebudu lhát, pokoj jsem teda tentokrát neměla nic moc. Teráskou a výhledem jsem se asi dost pokochala minulý týden nebo co. Ale ti malí baziliškové na balkoně tam na mě opravdu čekat nemuseli. Mám z těch příšer docela strach, ale jelikož na světlo nereagovali, musela jsem přistoupit na drastičtější metodu a máchat kolem sebe selfie tyčkou. Jestli mě někdo pozoroval, měl ten večer o program postaráno. 
Ráno nicméně začalo velice slibně stejně dobrou snídaní jako minule. Rozteklý žlout, který jsem vždycky bytostně nesnášela, ale díky The Sum of Us už ho jakž takž toleruju, spousta ovoce a coffee to go vždycky potěší. Plán dne byl Velký Buddha na tom kopci támhle vzadu. 
 
Původně jsem si teda chtěla půjčit taky skútr, ale jízda taxíkem taky dobrý. Se mnou bude mít můj chlap opravdu vzrušující život.
 
 
 
Kdyby někdo potřeboval tip, tak na skútrech se na Phuketu jezdí zcela běžně, vlastní ho podle mě každá rodina a jezdí se na něm v hodně lidech. Nejlépe s dítětem uprostřed. I když tak hrozné jako v Hanoii to teda není. A když zajedete do centra Phuketu, půjčujou je na pas skoro všude.
Socha Velkého Buddhy je necelou hodinu od centra a je to jedna z nejvýzamnějších památek Phuketu. Tahle obrovská socha sedí na Nakkerd Hills mezi Chalong a Kata a měří 45 metrů. Kdyby ráno nebylo pod mrakem, tak ji pravděpodobně z hotelu na tom kopci vidíme. Přímo k soše se jde po schodech a můžete vejít i dovnitř, kde je jakýsi buddhistický chrám, řekla bych. Nicméně kolem sochy zrovna v tuto dobu probíhá rekonstrukce, takže podoba „uvnitř“ bude asi ve finále taky jiná.
 

 

 

 

 

 
 
Když jsme z Nakkerd Hills sjížděli dolů, zastavili jsme se na slony. V porovnání se slony ze Srí Lanky tedy úplně jiná podívaná. Za 800 bahtů 30 min projížďky dolů kopcem (velmi zajímavé) a pak zpět. Nejsilnější zážitek mám ovšem z téhle pusy.
 

 

 

 

 

 

 

 
 
Takže abych tento druhý pobyt zrekapitulovala. Sečteno podtrženo – nateklá noha, minus jeden celý nehet, žádné připojení, abych si postěžovala, objímačka se slonem, 6 ještěrek, 1 šváb. Neptejte se, co s nima, páč to je na dýl.