Když jste nemocní (respektive máte zalehlé ucho) a oni vám díky tomu vezmou Prahu, je to k naštvání. Když vám pak ale za ni dají Athény a následně Budapešť, kde jste ještě nebyli, tak se to naštvání, řekněme, o dost zmenší.

Na let do Athén jsem tedy šla přímo z letištního standby, kde jsem výjimečně nečekala vůbec, okamžitě mě odlifrovali směr letadlo, kde už na mě pro změnu čekali všichni ostatní. Athény jsou krásný pohodový čtyř hodinový let, na jehož konci vás čeká 25h layover.


Ráno jsem tedy s dalšími dvěma crew vyrazila směr řecká Akropolis, kde jsme si sice hodinu vystáli frontu na lístky (prý se nedají booknout online), ale i v těch 30 stupních to stálo za to. No, posuďte sami.


Lístky v sezóně koupíte za 20 euro, mimo sezónu za 10 eur.

Následná procházka směr Anafiotika a Plaka se spoustou malebných obchůdku se suvenýry (a nádherných ručně dělaných kožených bot) a oběd v místní restauraci ταβερνα τα γιουβετσακια byl pak jen skvělým zakončením už tak perfektního řeckého dobrodružství.

Za mě jsou Athény krásné, nicméně z mého pohledu je stále úchvatnější Řím. Nicméně jídlo, jejich tzatziki, gyros, salát z lilku a speciálně feta obalené v sezamu s medem, byl absolutní strop.